Z místa činu – týden XI.

Co se děje na stavbě
týden 21. - 27. 8. 2023

Začali jsme betonovat sloupy, jejich betonování musíme z technologických důvodů rozdělit na více fází. Pokračujeme také s vázáním výztuže překladů a věnce. Zároveň stále doděláváme bednění, aby nám betonáž jednotlivých prvků mohla plynule navazovat.

V pondělí večer nám hoří před domem, ale zachováváme klid. Děje se to tu celkem pravidelně, místní vypalují části půdy. Spát jdeme za zvuku šumícího ohně a doufáme, že náš plot zůstane do rána nedotčený. 

V úterý jsme od rána jak na trní. Netrpělivě čekáme na příjezd cihlovaček. A dočkali jsme se! Po dvou měsících, kdy jsme kvůli zpoždění museli změnit postup, technologii i vzhled budovy, jsou stroje konečně tu. Máme takovou radost, že se ještě odpoledne pouštíme do školení místních a "tiskneme" první várku cihel. Další dny máme trochu perné, musíme přesvědčit místní dobrovolníky, že je třeba dělat vše tak, jak říkáme. Učíme je cihlovačky pravidelně mazat a udržovat a pomalu se rozjíždíme. Koncem týdne už máme postup vychytaný a místní už zvládají pracovat v podstatě sami. Všem se lepší nálada. Místní jsou rádi, že nemusí trávit celé dny jen přesíváním písku a hlíny. 

Ve čtvrtek přijíždí Honza. Náš dvorní fotograf. A taky veze drona a vy si s námi můžete brzy užít záběry, ke kterým bychom se jinak nedostali. 

Honza

Safari Nsobe

V neděli máme v plánu vytoužený výlet. Jedeme do blízkého parku na safari. Prohlídku zahajujeme obědem v restauraci. Čekání je dlouhé, ale mají dobré kafé ve french pressu. S plným šálkem odpouštíme všechno. Sotva dojíme, proženou se kolem nás opice a naše super dobrodružství začíná.

Prohlídku zahajujeme v pavilonu hadů. Průvodce nám ukazuje malinkého neškodného hada, odvážnější si ho berou do ruky. Není to nepříjemné. Pokračujeme dál, z terárií na nás koukají různí hadi, na některá kousnutí není protijedu. Na konci nechybí ani obávaná mamba černá. Od této chvíle zase pár dní koukáme víc pod nohy, kdykoli jdeme na stavbu. Sotva se vzpamatujeme z informací o jedech, průvodce vytahuje velkého škrtiče. Pár z nás překonává svůj strach a jde si hada potěžkat. Potkat ho ale někde v přírodě, no, raději nemyslet.

Kousek dál mají afrického krokodýla. Dozvídáme se hodně zajímavých informací, například, že se dožívá až 150 let, že otevírají tlamu, aby se chladili. Taky nám vyprávěl příběh, kdy vydatně pršelo a díky návalu vody se krokodýl dostal z výběhu do jezera, které je v parku a navazuje na jeho výběh, a tak ho pan průvodce lovil na kánoi, skočil pro něj a doplaval s ním zpět do výběhu. No, je vidět, že pan průvodce tím žije a je radost vidět člověka, kterého baví jeho práce.

Rozdělujeme se na dvě party, nasedáme do aut a vyrážíme do divočiny. Jedeme nějakou dobu a jako první potkáváme krávy. Jo, nic, co bychom neznali, ale byly nám jen do pasu a mohli jsme jít až k nim. A teď to přijde, najednou vidíme, jak kousek dál přebíhají antilopy, jedna za druhou, přeskakují malou říčku a my jen obdivně koukáme. Nasedáme do aut, vylézáme z okýnek, abychom si užili pohled co nejlépe. Zebra, támhle je zebra… Zastavujeme opodál a tiše se blížíme pro co nejlepší záběry. Je to nádhera. Jedeme dál, kroutíme hlavami nad obydlími termitů, kterých je kolem spousta a dohromady vypadají jako malý hřbitov. Znovu potkáváme antilopy. Projíždíme delší okružní trasu a dostáváme se na konec. "Dáme ještě menší okruh?", ptá se Petr, a tak jedeme. Cestou zastavujeme u domků k ubytování, v parku je možné strávit noc a ráno pozorovat ptáky, večer západy slunce. Bohužel na přespání nemáme tentokrát čas, práce máme na stavbě dost. Ale nevadí, jedeme dál, zpomalujeme kvůli nerovnému terénu, když v tom se podíváme vpravo. Žirafa! Necelých 50 metrů od nás. Zastavujeme a pomalu jdeme blíž. Neutíká. Fotíme a žasneme nad tou parádou. Žirafa najednou odbíhá, ale jen kousek dál a hele, jsou tam dvě. Víme, že zahlédnout žirafu v parku není tak jednoduché, ne každému se to poštěstí. Cestou z parku nám přes cestu ještě přebíhají divoká prasata. Ty bychom jen tak rozhodně potkat nechtěli.

Cestou domu si připomínáme vzájemné zážitky a přijíždíme včas na večeři. Jdeme spát, ráno vstáváme v 6.

Ale koukněte na fotky, stojí to za to. 

A něco málo ze života v Kashitu...