Ohlédnutí za včelařskou výpravou

Včelaři se nám před Vánoci vrátili z Medomise a teď nastal ten správný čas ohlédnout se za jejich zambijskou výpravou.

Radek, Sofi a Andrea si Afriku zamilovali natolik, že se jim z nového domova v Zambii odjíždělo jen velmi neochotně. Teplo, noví přátelé, kteří už skoro mluví česky, mango, romantické večery bez elektřiny, jídlo, na které se nedá zapomenout… a nakonec i ten první čeřící se med. To všechno bylo součástí jejich každodenní reality.

Pravda je, že nádoby se medem nenaplnily přesně tak, jak si všichni vysnili. Hlavní poslání se ale podařilo naplnit: proběhly dva workshopy s kompletní demonstrací zpracování medu a místní včelaři dnes už přesně vědí, co a jak. Know-how zůstalo na místě – a to je to nejdůležitější.

Ke konci pobytu přišla chvíle, kdy si naši tři dobrodruzi položili stejnou otázku: co teď? Zbývalo posledních pár dní. Oznámení o zrušení letu nepřicházelo, lijáky se nekonaly, auto se cestou do Lusaky porouchalo "jen" jednou a ani napínavý příjezd na letiště na poslední chvíli jejich osud nezměnil. Letadlo stihli a odletěli zpátky do Česka.

Přinášíme postřehy a dojmy jednotlivých účastníků výprav:

Radek
"První den v Kashitu jsme snídali med plný kousků vosku… při našem odjezdu byl snídaňový med už čistý. Místním jsme dali nástroje a postup pro efektivnější a čistší produkci medu a vosku. Sestavili jsme dvě sluneční tavidla na vosk, která jsme stihli i otestovat – a fungují skvěle. Další včelaře už proškolí hlavní včelař Thomas. Nový prototyp úlu jsme letos nestihli – komunikace s truhláři je holt náročnější… ale moje jméno už vyslovují správně! Nejvíc mi teď chybí Lorejža a Mamba… kéž bych měl alespoň jednoho čeledína po ruce i tady doma. V Zambii jsem získal mnoho poznatků o místním hospodaření a životě, plno cenných zážitků. Ztratil jsem jen pár nervů a metr."

Sofi
"Překládat Radkovi byla občas výzva… 'Ať mi podá ten čtyřhranný nástavec na vrut pro rámek…'.
Místní zedníci změnili půdorys kurníku bez konzultace hned několikrát a nakonec jsme jednu z posledních variant uznali za vhodnou. Myslím, že třeba měsíc a půl v Kashitu by byl ideální – tři týdny byly trošku hektické, ale stejně jsme toho hodně stihli a užili si naplno i volný čas. Teď doma vyprávím zážitky… ale vnímám, že mě opravdu můžou pochopit jen ti, kteří Zambii zažili na vlastní kůži."

Andrea
"Ještě při výstupu z letadla v ČR jsem byla v chitange sukni a sandálkách – nechtěla jsem přijmout, že už nejsem v Africe. Zůstala bych tam déle, i kdybych se třeba musela zcela ponořit do místního accountingu. Pobyt byl velmi příjemný a zásah zdravotníka nebyl potřeba ani při našem písečném kardiotréninku na kolech. Byla radost cestovat s takto fit a motivovaným týmem. Věřím, že Radek by mohl jít do reprezentace – skvěle zvládá i ultrasvižné tempo kolem termitišť při ústupu před včelami… a Sofi už může vést stavbu čehokoli, klidně i pyramid."

A co dál?

V Kashitu se podařilo hodně, ale potenciál místa i lidí je mnohem větší. Pokud se tam příští rok vrátí – chtěli bychom je tam znovu vyslat – čeká je stavba nového úlu, další školení včelařů, šicí projekt, vylepšení medárny… a kdo ví, třeba se dostane i na výlet na menší safari. Zambijci mezitím pokračují ve zpracovávání medu a školení dalších včelařů. Držíme pacle, ať se včelaření stane jedním z finančních zdrojů komunity.