Technické okénko: Výplně otvorů

Navazujícím krokem technického řešení včelařské laboratoře jsou výplně okenních a dveřních otvorů. Jde o konstrukční detail, který má zásadní vliv nejen na vnitřní mikroklima stavby, ale také na její bezpečnost, životnost a každodenní provoz.

Okenní otvory jsou osazeny ocelovými rámy svařovaných přímo na místě stavby. Tento postup se ukázal jako efektivní jak z hlediska logistiky, tak z pohledu rozvoje praktických znalostí místních pracovníků v samotné realizaci. Výroba rámů přímo na stavbě nám zároveň otevírá další rozvojové téma do budoucna – podporu výuky svářečského a kovoobráběcího řemesla. Té se chceme systematicky věnovat ve chvíli, kdy bude areál stabilně připojen na dodávku energie z veřejné sítě. Pokud vše půjde podle plánu, mohlo by se tak stát již v průběhu následujícího léta.

Specifickým prvkem jsou síťky proti hmyzu, které jsou osazeny jak v okenních otvorech, tak ve větracích otvorech ve zdivu. Ty vznikají samotnou vazbou cihel kladených naštorc, čímž přirozeně vytvářejí drobné ventilační průduchy skrze dutiny cihel. Síťky jsou napnuty v dřevěných rámech a zajišťují, aby bylo možné prostor pasivně neustále větrat, aniž by docházelo k pronikání hmyzu do interiéru laboratoře.

Toto řešení má zároveň důležitý bezpečnostní rozměr. Uvnitř laboratoře se bude pracovat se včelím medem a voskem, jejichž zpracování přirozeně přitahuje včely, které mohou být zejména v období sklizně agresivnější. Instalací síťek proto minimalizujeme riziko jejich vniknutí do pracovního prostoru a s tím spojené nebezpečí bodnutí. Stejná ochrana je důležitá i ve vztahu ke komárům, kteří se v lokalitě vyskytují celoročně, ve zvýšené míře pak především při stmívání. Síťky tak přispívají nejen k hygieně provozu, ale i k ochraně zdraví pracovníků.

Dveřní křídla jsme volili dřevěná, osazená do svařovaných ocelových rámů. Z hlediska bezpečnosti jsou vstupní dveře doplněny uzamykatelnými ocelovými mřížemi, které chrání vybavení laboratoře v době nepřítomnosti personálu a zvyšují celkovou bezpečnost kampusu.

Ochrana okenních otvorů i samotných stěn je dále řešena dostatečnými přesahy střešní konstrukce, kterých je dosaženo osazením námětků na krov, tedy prodloužením krokví. Tyto konstrukční prvky zajišťují, že jsou obvodové konstrukce chráněny před přímým deštěm a nadměrným slunečním zářením, přičemž jejich hlavní funkcí je spíše stínění; na severní, exponovanější straně se nenacházejí a je zde řešen pouze přesah. Přesahy střechy tak významně přispívají k prodloužení životnosti fasádních vrstev i samotných okenních a dveřních konstrukcí a současně pomáhají stabilizovat vnitřní mikroklima objektu omezením přehřívání interiéru.

Při návrhu krovu byl zároveň zohledněn i aspekt ochrany proti hmyzu. Konstrukce střechy a mezera mezi výškovými úrovněmi objektu vytváří tzv. bazilikální pás přirozeného osvětlení, který je vyplněn polykarbonátovými deskami. V místech styku konstrukcí a větracích mezer je tento pás doplněn síťkami proti hmyzu, aby bylo zachováno přirozené prosvětlení a odvětrání prostoru, aniž by opět docházelo k pronikání hmyzu do interiéru laboratoře.