Tři dobrodruzi na medové misi

Do Kashitu se letos na podzim vydala skupinka tří statných dobrodruhů. Radek – učitel včelařství s letitou praxí – a jeho dvě včeledínky, Sofi a Andrea, se poprvé setkali na letišti Václava Havla v Praze. Od mise je neodradilo ani dopředu známé zrušení letu a když si teď poprvé prohlédli tváře svých parťáků na budoucí tři týdny, věděli, že se cesta povede, i kdyby ji měli za letu vymýšlet. 

Johannesburg? Nairobi? Cape Town? Nakonec to vyšlo! Stálo je to vycházku po Istanbulu, mezipřistání v Nairobi a konečně se ocitli v Lusace – unavení, avšak vysmátí. Ještě netušili, jaká cesta za vítání období dešťů je čeká, než dorazí na sever do Kashitu, o kterém prozatím jen slyšeli. ¨

Mise tady je jasná: 

Společně s místními zavedeme novou technologii včelaření a pomůžeme rozjet výrobu medu – vytvoříme sluneční tavidlo na vosk a lepší prototyp úlu. Chceme vychytat metody čištění medu, dostavět medárnu – všechno zkrátka připravit tak, aby místní medovýroba smysluplně klapala. Naši tři dobrovolníci se brzy seznámili s místními a pochopili, že čas tady plyne jinak. Obhlédli si stanoviště, dílnu, kurniky, úly, školku, školu, kostel a pustili se do činění. 

Úkoly jsou také jasné: 

Radek v sobě nese ty hlavní vědomosti a dovednosti – knowhow celé medomise. S Thomasem, místním včelařem, si hned potykali a vyrazili obhlédnout divoké včely a úly. Pak se okamžitě pustil do skládání tavidel, šroubování úlů a konzultací s každým čeledínem, který jen prošel okolo. Radek všechny neustále překvapuje svou energií, víc inspirativní než tohle je už snad jenom zambijský kurník. 

Sofi je hlavní inženýr a komunikátor týmu, dohlédne na stavbu nového kurníku, medárny, a dělá spoustu dalších věcí, které nechceme rozepisovat, aby se Andrea necítila blbě. 

Andrea jela jako doktorka, dohlíží na zázemí, bezpečnost a pohodu týmu. Proto všechny prohnala hodinovou projížďkou na kole po safari a sama pak potřebovala Radkovy léky na bolest hlavy. 

Náš tým je právě v polovině svého pobytu – mnoho toho zažili a mnoho je toho ještě čeká. Jaké jsou prozatím jejich dojmy? 

"Včely tady jsou menší – Apis mellifera scutellata. Oddělky – dělení včelstev, aby se předešlo rojení, se tady provádějí na 'prasáka' – včelstvo se rozdělí na polovinu a ta část, která zůstane bez matky, si vytvoří matku sama. Potěšilo mě, že již začínají se selekcí – jednoduchým šlechtěním. S Andreou a Sofií bych jel až na konec světa, to vím už od prvního dne!" — Radek 

"Moc jsem se sem těšila a realita zážitků je ještě intenzivnější. Zatím se nám podařilo dokončit medárnu tak, aby se v ní dal zpracovávat med, začali jsme zdít kurník a vyrobili se stolařema dvě sluneční tavidla. Pokud se smíříte se zpožděním materiálu a tropickými dešti – docela dost se toho tady dá zvládnout. Líbí se mi, že když je potřeba, tak se všichni dokáží semknout a udělat kus práce… i když ji často udělají naopak, než se očekává… — Sofi 

"Nic neprobíhá, jak jsme si představovali… ale to nevadí. Zdraví týmu je zatím v pohodě, tak je občas vytáhnu na malý trénink – šplhání na horu, na kolo pro melouny – aby nezlenivěli. Chirurgické šicí sety jsem inventurovala a ještě jich máme dost." — Andrea