Z místa činu – týden IX.

Co se děje v Kashitu
týden 7. - 13. 8. 2023

V pondělí ráno se s námi loučí Bára a Lukáš. Zítra už letí domů. S cihlovačkami se potkat nestihli. Před polednem sedí s Matějem v autě v domnění, že už je čeká jen poklidná cesta domů. Na půl cesty do Lusaky ale už volá Petr: "Mohli byste se zítra ráno potkat s ministrem zahraničních věcí?"

A tak druhý den ráno v 7 stepuje naše početná výprava na parkovišti před ministerstvem. Barča, Lukáš a Matěj z českého týmu a Bornface a Mr. Thomas za místní neziskovku. V půl deváté jsme přijati do pracovny pana ministra Hon. Stanley K. Kakuba. Je to nesmírně milé a přátelské setkání. Pan ministr nám děkuje za naše aktivity, slibuje pomoc v našem případu s cihlovačkami a přiděluje nám pána, který s námi vyřídí potřebné papíry. S ním pokračujeme na Ministerstvo financí, kde bychom měli dostat podklady pro ZRA (Zambijský daňový úřad) na jejichž základě by nám mělo být odpuštěna daň i clo. Jejich výše nám byla týden předtím vypočítána na 71.000 kwacha (cca 80.000 Kč), ač je povaha naší zásilky nezisková a má tedy právo na to být od těchto poplatků oproštěna. S takovými výdaji jsme samozřejmě nepočítali a tak děláme vše proto, abychom se jim zdárně vyhnuli. A čas tiká. A to jak kvůli stavbě, tak kvůli pravidlu, že na zaplacení máme 14 dní, jinak bude zásilka zkonfiskována. Máme tedy dvě možnosti: zaplatit nebo docílit prominutí celé sumy.

Z Ministerstva financí se vracíme na Ministerstvo zahraničních věcí, kde dostáváme razítko na doporučující dopis od české ambasády, kterým se už nějakou dobu všude oháníme. To prý bude stačit. Dobře. Matěj veze Lukáše na letiště a Bára pokračuje s místňáky na daňový úřad. Tam se ale brzy dostáváme do nekončíčí smyčky putování z jedněch dveří do druhých. Nenacházíme nikoho, kdo by byl schopný či ochotný nahlédnout vyjímečnosti situace, a snaží se na nás aplikovat klasická pravidla a postupy. Vzdáváme to tedy a míříme zpátky na ministerstvo.

"Teď už bílý nepotřebujeme, nech to na nás," říká venku Bornface a Barča si jde tedy svou poslední hodinu v Lusace užít po svém. "Věřím, že vědí, co dělají. Někdy je tu přítomnost bílých tváří výhodou – jako třeba na návštěve u ministra, jindy může být naopak přítěží – jak se možná ukázalo při jednání s řadovými úředníky. Bílý má totiž peníze, proč by tedy něměl zaplatit to, co po něm chceme…" říká Barča.

Mezitím do Kashitu doráží Vašek, pár dní po něm Lucka, Terka a Katka. Tým se tak prostřídal a my se tak dostáváme do druhé poloviny našeho působení v Kashitu. Nová parta, plná sil, připravena na nouzový betonovací provoz. Betonuje se od čtvrtka do soboty. Koncem týdne se loučíme s Honzou, ten už má svůj čas v Zambii odpracovaný.

První část betonování je úspěšně za námi!

Možná si pamatujete, že před měsícem jsme začali s kopáním základových pasů. Ty jsme měli vyhloubeny už po třech dnech práce, ale vyplnit je betonem nám trvalo daleko více času. Štěrk a písek bylo potřeba nejdříve společně získat z místního lomu a pak je oddělit proséváním. Pak jsme začali se samotným litím. Spodní díl základů nám tvoří železobetonová konstrukce, která tvoří stabilní podklad pro celou stavbu. Poté jsme začali hutnit zeminu mezi pásy tak, aby železobetonová deska tvořící podlahu celé budovy měla také pevný základ. Následovala konstrukce bednění desky a přidání výztužné sítě, aby výsledná konstrukce pod zatížením nepopraskala. 

Samotné betonování jsme museli rozdělit na několik dní, protože na zambijském venkově není možné si objednat auto s betonem, které vám pomocí čerpadla vyplní celý prostor desky během několika hodin. 

Betonáž jsme absolvovali s kolečky, lopatami a dvěma 400l míchačkami. Bohužel jedna z nich neustále stávkovala a tak nám nezbylo než míchat i ručně pomocí lopat na dřevěné desce. Betonáž jsme tak nestihli za den, ale rozdělili jsme jí do 4 po sobě navazujících dnů. Rozdílný způsob míchání, lití, kompaktování a hlazení železobetonové desky oproti běžně používaným evropským postupům můžete vidět z našich obrázků. Hrubý betonový povrch po lití desky jsme ještě upravovali hladítky pro finální hladký povrch. 

I přes všechny tyto komplikace jsme však celé betonování zvládli s našimi českými i zambijskými dobrovolníky a deseti pracovníky z místní stavební firmy. V následujících dnech nás čeká její kropení, aby nám nepopraskala a mohli jsme se těšit z hotové jedné třetiny celé stavby.  

A něco málo ze života v Kashitu...