Z místa činu – týden XVI.

Co se děje na stavbě
poslední týden

A je to tady. Naše úplně poslední shrnutí z dění ze stavby. Kdo z vás nás sleduje na sítích, ten už ví, že jsme nakonec všechno zvládli. Zároveň ale určitě tušíte, že to nebylo vůbec jednoduché. Chcete znát podrobnosti? Čtěte dále!

V pondělí měli být hned zrána na stavbě nastoupení pokrývači střechy, aby s ní pořádně pohnuli. Kvůli již naplánované slavnostní otevíračce na středu totiž musí být celá stavba hotová nejpozději v úterý večer. Nicméně jsme pořád v Africe, kde je přesný čas celkem relativním pojmem – a tak milí pokrývači dorazili až okolo jedné hodiny odpolední. Samozřejmě že se tedy střecha během pondělí nestihla. Do večera se zvládla dokončit pouze její polovina. I tak z toho ale máme velkou radost. Mimo jiné proto, že se dnes instalovaly také průhledné trapézy, a my tak konečně vidíme to, co jsme si dosud jen představovali – že bude díky nim v učebně mnohem více světla.

Krom pozdního příjezdu máme s pokrývači ještě jednu veselejší historku. Přestože nám vehementně tvrdili, že pokrývat rozhodně umí a pracovat s naším vybavením také, ukázalo se, že s našimi šrouby jim to nepůjde. Tak jsme jim museli ponechat ty starší. A nejen to – nakonec se ukázalo, že ani podložky ke šroubům běžně nepoužívají. Nakonec jsme to vyřešili tak, že část našich dobrovolníků připravovala podložky dopředu, aby je tam pokrývači mohli jen dát.

Mimo to jsme ale v pondělí zvládli ještě dodělat laťování po celé ploše střechy, dokončit všechny větrací otvory nad okny, a také něco, z čeho máme obrovskou radost - zedníci dokončili zdění z tradičních cihel. A opravdu se nám povedly! Tohle rozložení nám vymyslela naše architektka Terka. Otvory ve stěně zde nejsou jen tak náhodou. Umožňují ventilaci celého skladovacího prostoru. Chceme totiž, aby tu mohly být efektivně skladovány a vysoušeny nově vytvořené cihly.

Tradiční cihly jsme vytvořili při čekání na zásilku (s našimi cihlovačkami z Čech) na cihlovačkách místních. Když přijely naše cihlovačky, urychlily tvorbu cihel. Místní lidé si tak spolu s námi vyzkoušeli, jaké je s nimi pracovat a jaký je to vlastně rozdíl, když se pracuje s našimi vylepšenými. A výsledek? To se snad ani nedá srovnávat!

V pondělí večer také do Kashitu přijíždí náš úplně poslední český dobrovolník - Šárka. Ta sice nebyla dlouhodobým členem našeho Realizačního týmu, ale na poslední chvíli se doslechla, že nestíháme a že by se nám hodila pomocná ruka. A tak sedla na letadlo a přijela za námi, za což jsme jí opravdu moc vděční.

Pak nastalo úterý, neboli úplně poslední den, kdy máme šanci stavbu dokončit. Musíme. Není možné už stavbu posunout ani o den dál. A dějí se věci. Celou druhou polovinu střechy jsme zvládli pokrýt plechy. Podařilo se úplně uzavřít plechem jeden ze štítů. Udělaly se oboje schody – jsou teď z každé strany, tak, aby se na verandu dalo pohodlně vstupovat ze směru od školky i ze směru od hlavní cesty. Podařilo se nám také dopsat na zeď jména úplně všech našich dobrovolníků, těch českých, i těch zambijských. A taky všechno douklidit! Za celé uplynulé takřka 3 měsíce aktivní stavby jsme si okolí budovy docela zaneřádili, a tak ani tohle nakonec nebyl úplně snadný úkol. Na ten jsme ale naštěstí měli pomocníky. Petr, Marta a Anežka totiž při loučení se s místní komunitou na nedělní bohoslužbě poprosili shromážděné, jestli by mohli přijít nám pomoci. A oni opravdu přišli.

Konečně se to tedy událo. Právě v tento den, 26. 9. 2023, byla první budova plánované střední školy opravdu celá dokončena.

Na středu 27.9.2023 byla tedy naplánovaná už zmiňovaná oficiální otvíračka. Ještě se ráno Petr spolu s dobrovolníky pustil do vyskládání všeho nářadí na různé stoly v dílně, nainstalovali plaketu s logy našich partnerů, dobrovolníci přivezli a postavil se stan a v neposlední řadě celou budova vyzdobili balonky a stuhami. Ráno bylo zkrátka hodně hektické, asi žádné překvapení.

Na celou akci se nakonec sešlo na 200 místních lidí včetně hostů. Přišli i zástupci komunálních a vládních představitelů – například velvyslanec ČR Pavel Procházka či komisař okresní kanceláře prezidenta Francis Hasalamo. Oba měli velmi krásné projevy, děkovali českým dobrovolníkům, místním dobrovolníkům, ocenili naši práci a v neposlední řadě prosili, abychom coby český tým v podpoře Kashitu neustávali.

Kromě toho proběhla také demonstrace výroby cihel v podání místních dobrovolníků. Těm jsme následně znovu, za český tým, děkovali a předali jim certifikáty. Na nich potvrzujeme, že jsou zaučeni na výrobu cihel pomocí našich cihlovaček. Kromě toho dostali ještě pracovní uniformy, které podtrhly jejich roli vyučených specialistů na výrobu cihel. 

Ještě odpoledne v tomhle náročném dni odjíždí z Kashitu Marta i Anežka do Lusaky, aby ve čtvrtek mohly nasednout na letadlo směrem domů. Petr si naopak v Kashitu ještě chviličku počkal, jeho letadlo odlétalo o den později. Nainstaloval tedy různá měřidla a čipy do naší nové budovy za účelem zjištění teplotních podmínek v nevíce horké části roku, které připadá právě na příští měsíc říjen. 

Nakonec jediný, kdo v Kashitu ještě týden zůstal, byla naše nová dobrovolnice Šárka. Pomohla s vypracováním grantu pro českou ambasádu v Lusace, dále pomohla s dodělávkami, inventarizací dílny (abychom se ujistili, že všechny dary našly své místo v dílně v Kashitu), vyrovnala všechny faktury a spolu se zambijskými dobrovolníky připravila místním plán pro projekt výroby cihel na zakázku.

Všem, zvláště Petrovi, tímto za všechnu odvedenou práci moc děkujeme. Děkujeme všem ostatním českým i zambijským dobrovolníkům a členům zambijské neziskovky NRCS i české PNR, neboť všichni pracovali bez nároku na honorář. Děkujeme také velmi vám všem, našim podporovatelům. Bez vás a bez podpory grantu UNDP (Unated Nations Development Program – rozvojovému fondu OSN) a Ministerstvu zahraničních věcí ČR by tahle budova opravdu nestála.

Při hodnocení průběhu stavby první budovy SŠ se obě strany shodly, že tato etapa nakonec probíhala ve velmi zrychleném tempu. Všichni chápali, že příčinou toho všeho byly dva měsíce zpožděné cihlovačky a zároveň závazek dostavět dílnu do konce září, jinak bychom museli vracet peníze UNDP. Pro příští etapu stavby jsme následně dali NRCS na výběr ze dvou menších staveb: zda chtějí postavit část učebního bloku (základová deska, učebna a kabinet), nebo multifunkční dům (prototyp rodinného domu a zároveň místo pro ubytování dobrovolníků, kteří budou stavět SŠ). NRCS si vybralo druhou možnost. Toto léto se místní dobrovolníci naučili vyrábět kvalitní cihly na našich cihlovačkách a následující stavbou zlepšíme jejich dovednost stavět celé rodinné domy. Tím by mohli mít víc zakázek a přinášet tak zisk i místní komunitě. Ta by se tak podílela na financování střední školy v rámci svých možností. 

Dále Marta s Anežkou domluvily podmínky používání nově postavené dílny, nářadí, dvou cihlovaček a auta. Vše kromě auta dostala NRCS darem (podmínka grantu od UNDP), auto jí bylo propůjčeno. Všechno ale za podmínky, že to musí používat (nepoužívaný stroj se ničí sám o sobě) a musí si pokrýt provozní náklady. Bylo pro nás štěstím, že poslední týden přijela do Kashitu právě Šárka, která s nimi tyto provozní náklady pro jistotu probrala. A i to, z čeho je zaplatit. Tyto podmínky jsme sepsali do smlouvy a zástupci obou organizací ji podepsaly.