Z místa činu – týden VI.

Cihlovačky stále nikde. Ale my už víme, co s tím!
týden 17. - 23. 7. 2023

Petr s Bornfacem jedou v pondělí na nákup. Je potřeba sehnat spoustu materiálů, které budou potřeba k betonování základových pasů a následně i desky. V Ndole, největším městě Copperbeltu, provincie na sever od nás, jsem ještě nebyla, a tak se k nim společně s Romanem přidáváme. O pár hodin později už vím, že takováto zkušenost mi stačí jedna. Ndola, jako průmyslové a obchodní centrum, mnoho krás neskýtá, a postupné obcházení všemožných stavebnin a obchodů s nářadím a materiály a zjišťování dostupnosti a cen jednotlivých položek na našem nákupním listu není žádná velká hitparáda. Ale sranda občas jo. Třeba když půl hodiny před zavíračkou po mnoha hodinách obchůzek tlačíme na pracovníky železářství, aby nám přehnuli pětimetrové ocelové pruty pro vyztužení betonu, jelikož je potřebujeme dostat na dvou a půl metrový vozík, se kterým za chvíli Petr přijede. Prej neohnou, ať si řekneme taxikářům venku. Po dlouhých dohadech nám ony pruty alespoň vynesou před vrata obchodu na chodník, kde čekáme na Petra, který zatím nakupuje nějaký materiál v jiných stavebninách. Taxikáři se venku samozřejmě pustí s vervou do ohýbání ještě dřív, než je stihneme o cokoli požádat. Po pár minutách práce už mají hotovo a natahují ruce směrem k nám. Roman se je snaží umlčet pár desítkami kwacha (ekvivalentními s půldenní mzdou dělníka), což se jim dle jejich výrazné mimiky na tvářích nelíbí. Když se konečně s taxikáři dohodneme, volá Petr, že už se nám na vozík nic nevejde a pro výztuž tedy dojedeme až zítra. A tak se vracíme za pánem, kterému se vůbec nechtělo být nám nápomocný, a prosíme o uschování prutů ještě do zítra. Jde to. A tak se za Petrem, který vozík naplnil až po okraj deskami na bednění, vracíme s prázdnou. Tak, v Ndole je pro dnešek hotovo. Teď už nás čekají jen dvě hodiny jízdy zpátky do Kashitu. Lukyho zatím v Lusace již pustili z nemocnice, poslední testy měl již v pořádku. Následující dny bude ale ještě docházet na kontroly a injekce, takže zůstává v hlavním městě a my si na něj budeme muset ještě pár dní počkat.

Jak se můžete dočíst v reportu věnovaném výhradně cihlovačkové kauze, máme půjčené dva místní lisy a na staveništi se suší prvních pár desítek cihel. Kiara se od pátku neozývá a dnes mi do telefonu tvrdí, že vše najdu v mailu, který mi právě posílá. Ten o dvě hodiny později stále ještě nepřichází a Kiaru se nedaří v kanceláři dostihnout. Co můžeme dělat?

Rozhodli jsme se změnit konstrukční sytém. I tak jsme už v pěkném skluzu. Míša v Čechách přepočítává potřebnou výztuž. Nosným prvkem budovy bude železobetonový skelet a z nepálených cihel budou výplňové konstrukce

A tady se nám otevírá širší experimentální pole! Jelikož cihlovačky jsou stále v nedohlednu, využijeme místní lisy a možná i dusanou hlínu a část konstrukcí postavíme z nich. Až dorazí naše cihlovačky, vyplníme zbytek. Tak si zároveň budou moci jak místní, tak my, v praxi vyzkoušet, porovnat a zhodnotit jednotlivé technologie, jejich plusy a mínusy. Zároveň žhavíme dráty a obepisujeme všechny kontakty, které máme – firmu, se kterou máme smlouvu, subdodavatele, logisticky zkušené známé. Jsme neodbytní. Káťa ještě dostává zprávu od jednoho pána, že "14 dní zpozdění není v Africe zpozdění". Nervózní by začal prý být při dvou měsících a není prý ani výjimkou, že nám to pošlou lodí zpět. To by bylo! A někdy ti přepravci taky jen sbalí prachy a zmizí. Tak to jsme na tom zatím asi dobře :) 

Kromě cihel se na staveništi už také začíná rýsovat bednění základů. Pracanti zpracovávají desky, které jsme včera přivezli z Ndoly a připravují tak formu pro pozdější vylití základových pasů. Mr. Thomas zatím v budově vedle komunitního centra nashromáždil tři tuny medu od včelařů v jeho rajónu. Ty pak budou odvezeny firmou, která med zpracuje, New Renato Community Society totiž nedisponuje potřebným vybavením.

Zatímco ostatní ve středu pokračují na stavbě, já s Romanem se chystáme na místní základní školu. Po včerejší návštěvě pana ředitele tu máme naplánované setkání s žáky sedmé třídy. Zdá se nám, že „škola hrou" tu zatím moc nefrčí. I proto jsme si sem na chvilku odběhli zahrát matematickou hru Mathesso, kterou jsme přivezli z Čech od nadace Science21 a Karla Janečka.  Pro děcka to bylo evidentně příjemné zpestření. Když jsem potom nakoukla do jejich učebnic matematiky pro sedmou třídu, musela jsem požádat učitele Mashu o vysvětlení, co že se to učí. Kromě integrálů, číselných řad a dalších nám známých matematických operací (i když často s jiným ztvárněním, než na které jsme zvyklí) tam byly pro mne nepochopitelné věci. Ani po jeho vysvětlení jsem z toho nebyla moc moudrá, a to jsem to kdysi dotáhla až na krajské kolo matematické olympiády. Tak jsme alespoň na hoďku a půl odvedli pozornost od učebnic k tomuto matematickému pexesu. A děcka ho pochopila rychle! Věřím, že brzy najdeme další zábavné způsoby, jak dětem rozšiřovat obzory, a to především v rámci té naší střední, která pomalu ale jistě roste na druhé straně kolejí. Této ranní hře mimochodem ještě předcházelo celovečerní stříhání hracích kartiček. Zjistili jsme totiž, že v celé škole nemají jediné nůžky, a tak bylo třeba využít těch našich komunitních, které jsou tedy možná raritou v okruhu několika kilometrů. 

Přichází čtvrtek. Už máme šest místních lisů (některé z nich jsou na dvě až tři cihly zároveň!), tři další formy a jeden další lis se nám vyrábí (za 1000 kwacha, což je asi 1100 Kč). S takovým arzenálem budeme schopni vyrábět 19 cihel naráz. Za včerejšek se jich udělalo 290 cihel. To je podle odhadu polovina toho, co jsme schopni vyrobit s našimi cihlovačkami. Výhodou těch místních ale je, že je tady máme :) A odpoledne konečně přichází zpráva z několika zdrojů, že zásilka byla uvolněna z Durbanu! Začíná se to, zdá se, hýbat…   

Na stavbě se pokračuje s cihlami a bedněním. Petr s naší pomocí vše přeměřuje a kontroluje. Úterní druhý pokus o přivezení výztuže se vydařil, takže začínáme s ohýbáním třmínků, což jsou pruty naohýbané do čtverce nebo obdélníku, který pak drží pohromadě výztuž podélnou. Jelikož ideální směs na cihly jsme měli připravenou pro naše cihlovačky a náš způsob lisování, ověřujeme ještě, zda pro tyto cihly vyráběné tradiční místní metodou můžeme použít směs stejnou nebo zda ji bude třeba nějak upravovat, a vyrábíme proto teď také cihly z různých poměrů směsí. Práce jde všem od ruky, a cihla za cihlou se postupně skládají do řad vedle staveniště.

Odpoledne se Honza jal natočit rozhovor s Mr. Thomasem. Je nádherné vidět, jak se mu vždy rozsvítí oči, když se ho někdo na cokoli ohledně včelaření zeptá. A pokud má posluchač zájem, Mr. Thomas mluví a mluví… A tak oba sedí na lavičkách před komunitním centrem ještě několik hodin poté. Domů je zaženou až poslední paprsky slunce, které zapadne vzadu za staveništěm... Na rozloučenou se nám Mr. Thomas ještě pochlubí mapkou svého rajónu s vyznačenými lokalitami, kde má 'své' včelaře, tedy ty, které do včelaření zasvětil a nadále jim pomáhá s udržováním úlů a sklízením medu. Většinu z nich objíždí na kole. A to nejvzdálenější z nich je 58 km od Kashitu – Muteteshi, vesnička kousek od hranic s Kongem.

Ve čtvrtek vyráží většina z nás na výlet do nedalekého Kapiri. Máme zde domluvenou návštěvu soukromé středí školy Vinjeru Trust School, kterou zde v roce 2013 založila Angličanka Caroline, která nás celým areálem provedla, se svým mužem Martinem, který je rodilým Zambijcem. Povídali jsme si nejen o stavebním provedení a technologiích, jelikož většina budov této školy je postavena z nepálených cihel, stejně jako ta naše budoucí, ale i o nástrahách jejího provozování od shánění financování po zajištění kvalitního učitelského sboru. Nakonec si ze školního kurníku odvážíme tři kuřata. V sobotu nás totiž doma čeká rozlučková párty.

Po cestě ze školy se ještě zastavujeme na místním trhu nakoupit další suroviny na sobotní sešlost. V pondělí totiž odlétá první člen naší výpravy – Roman, a tak je třeba se s ním náležitě rozloučit. Po africku :)

V sobotu dopoledne se ještě maká. Výsledky stanoviště, kde se ohýbá výztuž, jsou již více než hmatatelné. Na připraveném bednění už leží výztuž, která bude následně zabetonována do základů. Připraveny už jsou i první kusy výztuže budoucích sloupů, které bude ještě třeba přesně rozmístit. 

V kuchyni v komunitním centru již také finišují přípravy na večerní slavnost. Místní připravili přesný harmonogram programu, který je na minuty přesný. Jsme zvědaví, zda se tento plán stane skutečností